Katastrofální bezradnost drzých

Marek Řezanka 

Důvěryhodnost Fialova kabinetu nejlépe vystihuje Fialova věta z 16. 10. 2002: „Nebudeme zvyšovat daně. Tečka.“ Poté, co tento kabinet za vydatné pomoci spřátelených mainstreamových médií dosadil na Hrad svého člověka, bylo možno vyslat signál, že co bylo slíbeno, bude odvoláno – a co bylo odvoláváno, bude slíbeno.

  Jestli nějaká substantiva Fialovu vládu výstižně charakterizují, jsou to: Nekompetentnost, drzost a bezradnost. Ta čouhají z každého rozhodnutí ministra Stanjury – ale i jeho kolegů.

 Výsledkem této zcela nekompetentní, asociální a bezradné politiky je takzvaný „konsolidační balíček“. Konsolidace znamená zpevnění. Nemůžete však zpevňovat cokoli, co stojí na sypkých až tekutých základech – a co se zhroutí při prvním závanu reality. Prý se má jednat o „uzdravení veřejných financí.“ Aby obecně mohl být pacient uzdraven, jsou potřeba – kromě šikovných doktorů a adekvátních léků – dva předpoklady: 1) Musí být stanovena správná diagnóza a 2) Musí být aplikovány postupy, jež vedou k uzdravení.

 V případě veřejných financí se tak ale zjevně neděje. „Chceme menší stát, který méně přerozděluje“, vytrubuje do světa Z. Stanjura – ale ani slůvkem nešpitne, že si Česká republika přestane hrát na to, že je ve válce, ve které není – a přestane dodávat zbraně vedoucí k eskalaci války na Ukrajině. Rovněž nebyl vyslán signál, že již nebude docházet k podvodům ohledně peněz určených na pomoc Ukrajincům. V tomto kontextu by mělo zaznít, že cizím lidem lze pomáhat až poté, co je pomoženo těm domácím, kteří jsou v existenčních problémech. Navíc, když ty problémy způsobuje sama vláda.

 Jinými slovy: Vládní sekera poroste (To za Fialovy vlády roste státní dluh rekordně rychle a do závratných výšin) – ale ještě se zhorší životní podmínky valné většiny občanů České republiky. Platy jim neporostou, naopak jim z nich ještě bude o něco ukrojeno – zato náklad na vše kolem porostou spolehlivě. Zvýší se daně – mimo jiné piva – takže hospody dostanou po „kovidovém“ období ránu přímo do vazu. Budou se škrtat dotace pro průmysl a zemědělství, což v kombinaci s nejvyššími cenami plynu v Evropě směřuje k likvidaci obou těchto odvětví. Kdo není konkurenceschopný, zkrachuje.

 Trestáni budou i ti, kteří se postarali sami o sebe – a mají bydlení ve vlastnictví. Těm vláda nehorázně zvedne daň z nemovitosti, což pokládám za druh krádeže za bílého dne.

 Co ale vláda vybere – to opět vyhodí oknem. Neušetří nic. Nic z vybraných peněz nepůjde na lepší zdravotní péči, na důchody, na konkurenceschopnost našeho průmyslu a zemědělství. Neváhám se napsat, že tuto vládu nám byl čert dlužen – a nezbývá mi, než si přát, že ji i brzy odnese. Za mě osobně včera bylo pozdě.

 

 Přikládám svou báseň, kterou jsem napsal jako memento před třemi roky. Varoval jsem před přepisováním dějin. Bohužel – nyní jsme svědky bourání pomníků antifašistů – a adorace těch, kdo se nacistických zvěrstev dopouštěli. Děje se tak v čase, kdy je nám zdůrazňováno, že nic jiného než Fialův kabinet tu vládnout nesmí, že opozice jsou zlí „chimírové a dezoláti“, jež je třeba pronásledovat a zavírat – a kdy sociální i ekonomická politika České republiky jsou v totálním rozkladu.     

  

Dějiny na hlavu postavené

Když se znalost nule blíží,

přijme člověk bez potíží

vše, co mu druhý nakuká.

Vědění nás osvobodí,

bez něj máme díru v lodi,

na které velí náfuka.

Těm, kdo ze škol vyjdou dutí,

propaganda drze vnutí

cokoli, co si umíní.

Jistí totiž vždycky rádi

na hitlery radši vsadí,

nežli na rudou kuchyni.

Tyto kruhy se zas snaží,

nešetří nám na masáži

s tím, že co mohou, obrátí:

Hitler válku nevyvolá,

bude brzy učit škola,

stažená silnou opratí.

Rusko zato bude špatné,

to prý první dráp svůj zatne

a Hitler Západ ochrání.

Vždyť jen zisky mocných hájí,

Židé žili jako v Ráji,

sahali ale po zbrani.

Vlasovci pak Prahu spasí,

za Hřiba jsou zvláštní časy,

ve kterých sníme o gumách.

Co však, člověk chvíli hloubá,

jiné může dělat houba,

jež pod kloboukem nohu má?

––––––––––––––––––––––––––––––

Beneš byl jen lítou saní,

jež německým hochům brání

v jejich cílech bohulibých.

Goebbels nejspíš v hrobě jásá,

jak je tvárná dnešní masa:

Lítostivě šeptá: „Kdyby…“

Nacisté a nebezpečí?

To prý podvratné jsou řeči.

Sovětský svaz více leká.

Západ Hitlerovi tleská,

vznikne v Řeporyjích deska,

co zazáří do daleka?

Jak byl Heydrich ušlechtilý,

jak ho zrádci zastřelili,

a jak škoda je to značná?

Vznikla tady totiž půda,

že zlem armáda je Rudá,

nad námi jsou hnědá mračna.

Že Mnichovská vznikla smlouva,

Západ se nám neomlouvá,

to prý my jsme za vše vinní.

Chudáčky jsme hnali malé,

až se srdce svírá žalem,

co Čech Němci zrůdné činí.

Dokud školy neumožní

(stihnout by to měly do žní)

fakta znát, pak hloupost slaví.

Ze lží pouze válka vzniká:

Zakřičme již svorně: Nikam.

S krkem chceme srostlé hlavy…